stupeň
obtížnosti článku
Mezi poměrně detailně probíraná témata letošního letního workshopu SaxIQ 2023 patřila varianta Parkerovského blues se středně obtížnější harmonií, která skrývá několik zajímavých harmonických kontextů, jež mohou hráče při tvorbě sóla zaskočit, ale pochopením kontextu se naopak ukáží jako geniálně promyšleným konceptem.
1. – 4. takt
Akordy s malou septimou nejsou v blues – jak známo –
za každých okolností automaticky vnímány jako DOMINANTNÍ septakordy ve
smyslu jejich rozvádění do tóniky. Je to důležité kvůli
tónovému materiálu, který lze do těchto akordů použít,
protože Mixolydická stupnice zde není úplně tím nejideálnějším čí
jediných řešením (více v dodatku na konci) (1)
První a druhý takt jsou akordy s funkcí bluesové tóniky a bluesové subdominanty. Ve čtvrtém taktu je ovšem dominantní jádro Gm7 C7 již regulérní dominantní funkcí směřující do subdominanty F7
5. – 8. takt
Bluesová subdominanta F7, za níž následuje zmenšený akord
F#dim, v basu sleduje chromatický postup hlasu, proto je
akord C7 ve sedmém taktu ve tvaru obratu postaveného na
G a dal by se svým způsobem nazvat jako
terckvartakord C7. Osmý takt je první zajímavé místo.
Stojí za detailnější rozbor:
Em7b5 A7alt
polozmenšený akord Em7b5 obsahuje tóny E-G-Bb-D a mohlo by to vyvolávat dojem, že ideální řadou respektive akordickou škálou je E lokrická. Ale toto DOMINANTNÍ jádro je třeba vnímat jako celek a jelikož za polozmenšeným akordem následuje A7alt, máme co do činění s dominantním jádrem odvozeným z D moll harmonické. Tato stupnice totiž obsahuje tón Bb a C# (proto je akord A7alt přesněji definován jako
A7(b9b13)
- D harmonická moll od II. stupně se nazývá lokrická #6
- na dominantě D moll harmonické leží stupnice harmonická dominantní (tato řada má v jiném hudebním kontextu stylů název Ahava Raba)
Zde je třeba poznamenat, že pojem akordická stupnice (chord scale) je pouze soubor, chcete-li množina tónů, kterými lze proložit ten který akord. Všeobecně totiž panuje jeden mýtus, téměř až hraničící s tragickým omylem, slýchaným i na letním workshopu:
ROZHODNĚ TO NEZNAMENÁ, ŽE SÓLISTA MUSÍ ZAČÍT HRÁT LINEÁRNĚ ODSHORA DOLŮ, NEBO ZDOLA NAHORU OD ZÁKLADNÍHO TÓNU ONOHO AKORDU
Akordy Em7b5 a A7 mají dva společné tóny, jak je patrno: tóny E a G.
- první hráč (Jirka) bude tedy podle výše uvedeného návodu používat akordické stupnice
E lokrická #6 a následně A harmonická dominantní
- jinému hráči (Sirka) se bude stejně dobře zdát vhodná na oba akordy E lokrická #6 nebo G dórská #4 rovněž na oba akordy.
- třetí hráč (Bublinka) použije cosi, co bude sedět: na
Em7b5 stupnici Bb lydickou #2 a na A7 pak
A alterovanou bb7 (zde pozor, nejde o alterovanou stupnici
v pravém slova smyslu, která se odvozuje z mollové melodické. Zde
hovoříme o řadě
A Bb C# D E F G A)
Permutace stupnice
Pokud jste při uvedeném příkladu náhledů na akordovou progresi neztratili stopu, potom je jasné, že jste stejně tak, jako všichni jmenovaní hráči Jirka, Sirka a Bublinka opravdu velmi dobře – až brilantně zběhlí v módech neboť všichni mají správný a legitimní přístup k tvorbě sólové linky. Proč?
Jirka, Sirka i Bublinka totiž každý použili vhodnou řadu stojící na jakémkoli akordickém tónu akordu a navíc všechny zmiňované módy jsou de facto stále pouze jednou ze sedmi PERMUTACÍ D mol harmonické
Simsala Bim
A to je celé kouzlo modálního hraní = mít povědomí o tom, jakou tóninou harmonie aktuálně prochází a kam se směřuje. Root akordu není totiž tím hlavním ukazatelem toho, jakou akordickou stupnici má hráč zahrát!
Může se to zdát složité, ale je to osvobozující, neboť na více akordů lze běžně použít jedna akordické stupnice.
9. – 12. takt
poslední úsek má nejvíc harmonických zvratů:
- na devátém taktu v blues je očekáván příchod DOMINANTY. Tou je akord
G7 ale je připraven svou sekundární dominantou
Dm7 takže tvoří dominantní jádro
k tónice v jedenéctém taktu. Ovšem vzápětí přichází
mimotonální dominanta A7 která má zcela totožnou funkci,
jako v taktu osmém. Proto se dá tenze akordu také
specifikovat jako A7(b9b13) rozvádějící se do D moll.
A jelikož akord C7 obsahuje tón Bb
předpokládá se, že v A7 bude vyhovovat malá nóna
b9. Samozřejmě se dá argumentovat, že Dm7 G7 je
postup D dórská a G mixolydická a tón
Bb není pro A7 podmínkou.
Povšimněme si však tohoto kontextu:
Bylo řečeno, že akordická stupnice může začít na jakémkoli
tónu akordu, důležité je odhalit aktuální tok harmonie.
Pokud zde C7 proložíme akordickou stupnicí C
mixolydická, potom se řada v 11. taktu liší pouze jedním
jediným tónem
- C7 = C D E F G A Bb C
- A7(b9b13) = C# D E F G A Bb C# jakožto C# alterovaná bb7
Závěr
Pod tímto zorným úhlem je improvizace na uvedenou bluesovou progresi mnohem jasnější. Zároveň nelze upřít sólistovi možnost použít na alterované akordy „pravou“ alterovanou stupnici (když už se jí poctivě naučil) Potom by akord A7alt představoval řadu odvozenou od Bb moll melodické, což by skýtalo opravdu slyšitelné barvité vybočení
- A Bb C Db Eb F G A respektive:
- ROOT
- obě alterované NÓNY
- TERCIE
- zvětšená UNDECIMA
- malá TERCDECIMA pozn.(2)
- malá SEPTIMA
(1) První takt je C7 s nedominantní funkcí, tzv. bluesová tónika. Funkční značka je I7 (dominanta s nedominantní funkcí). Akordická stupnice zde je možná C bluesová. Ovšem pozor! Zapomeňme na odvozeninu z mollové pentatoniky obohacenou o zvýšenou kvartu! To platí v Základní Umělecké Škole. Pro harmonizaci bluesové tóniky používáme tzv. bluesovou akordickou stupnici (F Gis A H C D Es F). Neboli
- ROOT
- zvětšená nóna #9
- tercie 3
- zvětšená undecima #11
- kvinta 5
- tercdecima 13
- malá septima 7
Akordická značka na tónice bývá často C7(#9).
Obzvléště u funky blues. Pamatujme jen na to, že zde není možné
použít druhou variantu alterované nóny b9 jako
u alterované dominanty!
Blue tóny jsou zde pouze #9, #11, b7 (D# F# Bb)
Princip bluesové melodiky
V blues je oslabena tonalita v tom, že dominantní akordy nemají dominantní
funkci, která se v tonalitě zesiluje přítomností obou alterovaných nón
b9, #9.
Fantastická pravda o blues:
Pro melodii v blues lze použít kdykoliv celá chromatika s výjimkou b9 a b13. Tedy v C blues s výjimkou tónů Des a As. Jde totiž o tzv. rozšířenou bluesovou stupnici.
C D Eb E F F# G A Bb B C
(2)
skutečně se mi zdá správnější hovořit o tónu F jako
o tercdecimě b13 než jako o zvětšené kvintě
#5, což se někdy v akordové značce objevuje a věru to
není to samé. Nicméně tento akord má zcela neodiskutovatelně ve své
stavbě kvintu E. A to je důvod proč já osobně použiji
raději výše navrhovanou škálu A altered bb7 jako modus
z D harmonické moll, nehledě na skutečnost, že zvukově je nutné si
zvyknout v dominantě i na interval #11 = Eb
resp. D#)
(pozn.: ale tomu už neporozumí ani Alena, ani Hurvínek)